Displej: Jak vlastně funguje a jaké jsou jeho typy a parametry?

Dokázali byste si představit, jak by svět vypadal, kdyby neexistovaly displeje?

V dnešní době jsou displeje a obrazovky naprosto neoddělitelnou součástí moderního života. Vždyť do nich koukáme po většinu každého dne!

Ale co vlastně takový displej doopravdy je? Jaké má vlastnosti? A není pro nás přeci jen nezdravý?

To vše a mnohem více si povíme na následujících řádcích!

Co je to displej?

Displej, někdy také označován jako obrazovka, zařízení nebo součást elektronického zařízení, která slouží k vizuálnímu zobrazování informací, jako jsou text, grafika, fotografie nebo video.

Existují různé typy displejů, které se liší technologií (tím jak fungují), rozměry, kvalitou a dalšími parametry.

Displeje mohou být použity v různých typech zařízení, včetně počítačů, mobilních telefonů, tabletů, televizorů a mnoha dalších.

Jak se píše slovo displej?

Česky píšeme „displej“, v angličtině píšeme „display“. V množném čísle jsou to dva “displeje”. Synonymem pak může být například “obrazovka” nebo “monitor”.

Nejdůležitější parametry displejů

Pokud si třeba vybíráte televizi nebo nevíte, jaký monitor, parametry displeje jsou jedny z nejdůležitějších kritérií, které je třeba brát v úvahu. Výrazně totiž ovlivňují vizuální zážitek z používání takového zařízení.

Pro přehled uvádíme ty nejdůležitější parametry, se kterými se můžete setkat:

Typ displeje: Každý typ displeje využívá ke svému fungování trošku jinou technologii, od které se pak dále odvíjí vzhled a funkce obrazovky.
Úhlopříčka: Rozměr obrazovky měřený diagonálně od jednoho rohu do protilehlého, udávaný obvykle v palcích.
Rozlišení: Počet bodů (pixelů), které obrazovka dokáže zobrazit. Vysoké rozlišení vede k jemnějšímu (detailnějšímu) a ostřejšímu obrazu.
Obnovovací frekvence: Počet aktualizací obrazu za sekundu, měřený v Hz. Vyšší frekvence většinou znamená plynulejší a ostřejší pohyb na obrazovce.
Odezva: Měří se v milisekundách a udává dobu, za jakou může pixel změnit barvu zcela bílé na úplně černou a zpět. Čím je číslo nižší, tím je odezva lepší.
Jas a kontrast: Jas měří světlost výstupu z obrazovky a kontrast určuje rozdíl mezi nejtmavším a nejsvětlejším bodem obrazovky.
Barevná reprodukce: Určuje jak širokou a tím pádem věrohodnou paletu barev dokáže displej zobrazit.
Dotykovost: Některé displeje umožňují interakci pomocí dotyku prstů nebo pera.
Povrchová úprava: Displeje se liší také povrchem, který může ovlivnit jejich pozorovací úhly a jak se chovají za různých světelných podmínek.

Typy a technologie displejů

Nejdůležitějším parametrem displejů je jejich typ, respektive technologie, na které daný displej funguje.

Tohle jsou ty, se kterými se v dnešní době setkáte nejčastěji:

LCD displeje

LCD (Liquid Crystal Display) je technologie, která je stále nejvíce rozšířená a najdete ji tak u mnoha mobilních telefonů, tabletů, monitorů či televizí.

Tato technologie využívá kapalné krystaly, které jsou umístěné v tenkých vrstvách mezi dvěma skleněnými substráty a které jsou zespodu podsvícené (často LED diodami).

Nejčastějším typem LCD displejů jsou TFT (Thin Film Transistor) displeje. Ty zlepšují kvalitu obrazu tím, že každému pixelu na panelu přiřazují miniaturní tranzistor.

LCD TFT displeje se pak dále dělí na různé panely, podle toho jak se tato technologie postupně vyvíjela a vyvíjí:

TN (Twisted Nematic): Tyto panely jsou nejstarší a nejlevnější technologií LCD displejů. Pokud u výběru spotřební elektroniky narazíte na označení TFT displeje, nejspíše se jedná právě o TN panel.
IPS (In-Plane Switching): IPS panely poskytují lepší úhly pohledu a kvalitu barev než TN panely. Aktuálně patří mezi vůbec nejrozšířenější tym LCD displejů.
VA (Vertical Alignment): VA displeje jsou takovým kompromisem mezi TN a IPS displeji, kdy jsou stále velmi rychlé a poměrně levné, ale rovněž nabízí lepší kontrast a barvy.
PLS (Plane-to-Line Switching): Tato technologie displejů byla vyvinuta Samsungem jako konkurence k oblíbeným IPS displejům. Oproti nim často nabízí lepší barvy a pozorovací úhly.
MIP (Memory-In-Pixel): Poměrně novým přírůstkem do rodiny LCD displejů jsou MIP panely, které se zaměřují na extrémní energetickou úspornost.

LED displeje

LED (Light Emitting Diode) displeje využívají vlastní světlo diod, které pak vytváří obraz. Nejčastěji se ale potkáte s kombinací LCD LED displejů, která využívá tekuté krystaly, podsvícené LED diodami.

LED displeje jsou pak energeticky úspornější a poskytují lepší kontrast než tradiční LCD displeje, podsvícené zářivkami.

Dále se můžete setkat s těmito podtypy LED displejů:

ELED (Edge-Lit LED): Tyto displeje mají LED diody umístěné pouze po stranách panelu.
DLED (Direct-Lit LED): DLED displeje využívají celou plochu displeje pro rovnoměrné podsvícení displeje.
MiniLED: MiniLED využívá menší LED diody umístěné stejně jako DLED, pro ještě lepší kontrast a kvalitu obrazu.
QLED (Quantum Dot LED): Tato technologie vyvinutá společností Samsung využívá miniaturní částice, které emitují světlo, pro dosažení ještě širšího barevného pokrytí a lepšího jasu a kontrastu.

OLED displeje

OLED (Organic Light Emitting Diodes) displeje využívají organické materiály, které při napětí samy vyzařují světlo. Díky tomu zde není potřeba používat další vrstvu s podsvícením a zároveň může být každý pixel ovládán individuálně, což vede k dokonalé černé a vynikajícímu kontrastu.

Tyto displeje jsou v současnosti prémiovou technologií, která se každým rokem dále rozšiřuje téměř do všech segmentů spotřební elektroniky.

Nejčastěji se pak setkáte s těmito nadstavbami OLED displejů:

AMOLED (Active-Matrix OLED): AMOLED displeje používají aktivní matici pro ještě rychlejší a efektivnější ovládání jednotlivých pixelů. Samsung pak vyrábí ještě další varianty těchto displejů s názvem Super AMOLED či Dynamic AMOLED.
POLED (Plastic OLED): POLED, nebo také P-OLED, jsou displeje, které používají plastovou základnu, která je lehčí, tenčí a odolnější proti nárazům.
WOLED (White OLED): Tento speciální typ OLED displeje přidává k tradičním RGB subpixelům jeden bílý navíc. Ten zvyšuje jas obrazu a zároveň snižuje riziko vypálení obrazu.
FOLED (Flexible OLED): Největší inovaci OLED displejů pak najdeme ve formě flexibilních panelů, které můžete libovolně ohýbat a skládat, což otevírá další možnosti využití.

MicroLED

MicroLED je jedna z nejnovějších technologií na poli displejů a během pár let nejspíše nadcházejícím standardem.

Staví totiž na technologiích LED a OLED, přičemž si bere jen to nejlepší (energetická úspornost, barevná reprodukce) a k tomu přidává něco navíc (ještě vyšší jas, absence vypalování obrazu).

Nicméně v současnosti je výroba MicroLED panelů nesmírně nákladná, a tak si ještě asi chvíli počkáme.

E-Ink

E-Ink (Electronic Ink), česky nazývaný také jako Elektronický papír, je speciální typ displeje, který se podobá vzhledu inkoustu na papíře.

Nevyužívá přitom podsvícení, jako třeba LCD panely, ale odrážející se světlo, podobně jako na běžném papíře. Obraz je navíc statický, a tak je nesmírně energeticky úsporný. Největší uplatnění tak nachází v elektronických čtečkách knih.

Také E-ink prošel už celou řadu zmeň a najdete několik jeho podtypů:

Vizplex: První generace elektronického inkoustu
Pearl a Pearl HD: Druhá generace, která značně vylepšila rozlišení a kontrast displeje
Triton: První E-inkový displej, který uměl zobrazit i barvy.
Mobius: Nestandardní generace E-ink displejů, která byla flexibilní a tím pádem ohybatelná jako papír.
Carta, Carta HD a Carta 1200: Aktuálně nejrozšířenější typ E-inků, která nabízí ještě lepší jemnost, kontrast a odezvu
Kaleido: Druhá generace barevných E-inkových displejů
Gallery: Třetí a nejnovější generace barevných E-inkových displejů

Již nepoužívané

Za zmínku stojí také překonané typy displejů, které ale v historii zanechaly poměrně důležitou stopu:

CRT (Cathode Ray Tube): Vakuové obrazovky s katodovou trubicí jsou nejstarším typem displeje, jejíchž hlavní nevýhodou byla velká hloubka a hmotnost. Po roce 2000 je tak vytlačily ploché LCD displeje.
Plazmová obrazovka: Především plasmové televize byly jednu dobu velmi oblíbené, díky vynikajícímu kontrastu a kvalitě barev. Nicméně jejich vysoká spotřeba energie a menší životnost se nemohla rovnat LED a OLED displejům.

Úhlopříčka displeje

Jedním z nejdůležitějších parametrů je samozřejmě rozměr displeje. V případě displejů pak mluvíme o jeho úhlopříčce.

Úhlopříčka displeje je nejčastěji vyjádřena v palcích (značí se “, přičemž 1 palec = 2,54 cm) a striktně řečeno se jedná o délku přímky spojující dvě protilehlé rohy obrazovky.

Asi je logické, že se s rostoucí úhlopříčkou displeje zvyšuje také fyzická velikost zařízení. To se jednak může projevit na hmotnosti (například 14” vs 17” notebook) či snadnosti ovládání (jednou rukou se snáž ovládá 5,5” telefon než 6,8” phablet).

Nejčastější rozpětí úhlopříček

Každé zařízení má jiné nároky na velikost displeje. Tohle jsou ty nejběžnější:

Televize začínají na 32 palcích, kdy se jedná o přenosné nebo sekundární televizory. Velké televize do obýváku pak bývají okolo 55 palců, ale mohou se blížit až hranici 100 palců v případě těch nejdražších.
Monitory k PC se nejčastěji pohybují v rozmezí od 24 do 27 palců. Především pro profesionální nebo herní účely existují i větší monitory (32 palců a více), které mohou být i zakřivené pro ještě lepší komfort.
Grafické tablety s obrazovkou pak začínají na 13,3 palcích, kde se jedná především o modely pro začátečníky nebo pro ty, kteří potřebují tablet přenášet. Profesionální zařízení pak přesahují 20 palců a blíží se spíše k 30”.
Rozpětí úhlopříček v rámci notebooků je opravdu velký. Nejmenší netbooky začínají na 12 palcích. V současnosti nejoblíbenější úhlopříčky se pohybují mezi 13,3 až 15,6 palci. Herní notebooky a přenosné workstationy pak mohou mít klidně displej i o velikosti 17,3 palců.
Nejoblíbenější úhlopříčka tabletů se pohybuje okolo 10 palců. Existují však mini tablety s 8 palci a naopak velké tablety s přesahem k notebookům, které mívají i více než 12 palců.
Nejrozšířenější úhlopříčkou čteček knih je 6 palců. V poslední době se ale tento rozměr navyšuje a existují také velké čtečky s displeji přesahující i 10 palců.
V segmentu mobilních telefonů se často setkáváme s úhlopříčkou displeje mezi 6 až 6,5 palci, která zaručuje optimální rovnováhu mezi pohodlím při ovládání a velikostí zobrazeného obsahu. Často se ale setkáte s většími “Plus” verzemi vlajkových lodí, které sahají až k 7 palcům.
Displej chytrých hodinek se pohybují mezi 1 až 2 palci.

Rozlišení displeje

Rozlišení displeje je velmi důležité, jelikož nám říká, jak moc je obraz jemný, detailní a ostrý. To výrazně ovlivňuje vnímanou kvalitu displeje.

Rozlišení nám říká, kolik jednotlivých bodů (tzv. pixelů, zkráceně px) dokáže obrazovka zobrazit.

Zapisuje se jako počet pixelů na výšku × počet pixelů na šířku (např. 1920 × 1080 pixelů).

Každý pixel je tvořen trojicí barevných subpixelů (červený, zelený, modrý, neboli RGB) a dohromady tvoří vizuální informaci, kterou naše oči vnímají jako obraz.

Typy rozlišení displeje

Rozlišení může mít každý displej trochu jiné, často v závislosti na úhlopříčce displeje. Nicméně i tak exisuje několik standardizovaných typů, které mohou mít i své vlastní názvy.

Nejběžněji se setkáte s těmito pojmy:

HD a Full HD: High Definition (HD) má rozlišení 1280 × 720 pixelů, zatímco Full HD má rozlišení 1920 × 1080 pixelů.
2K QHD: Quad High Definition (QHD) má rozlišení 2560 × 1440 pixelů a je čtyřikrát větší než HD.
4K UHD: 4K se odkazuje na rozlišení, které je čtyřikrát vyšší než Full HD, obecně 3840 × 2160 pixelů.
8K UHD: 8K je pak dalším pokračováním trendu jemnějších displejů, přičemž se obecně jedná o rozlišení 7680 × 4320 pixelů.

Jemnost displeje (PPI)

Ovšem samotné rozlišení nám neřekne, jak moc bude displej detailní. Asi si dokážete představit, že Full HD rozlišení na 7” displeji bude jemnější než na 100” displeji.

Proto existuje další parametr, jemnost displeje, který udává počet pixelů na palec (anglicky Pixels Per Inch, zkráceně PPI).

Čím vyšší je PPI, tím jemnější a ostřejší obraz lze na obrazovce zobrazit.

To je velice hodnotný parametr například při srovnání jednoho typu zařízení (např. mobilu) s odlišným rozlišením i úhlopříčkou (např. 6,1″ s rozlišením 2556 × 1179 px versus 6,8″ s rozlišením 3088 × 1440 px)

Poměr stran

Užitečný je také poměr stran, což je vyjádření vztahu mezi šířkou a výškou obrazovky.

Běžné poměry stran jsou:

4:3 – tradiční televizní formát, dnes už méne používaný
16:9 – v současnosti nejpoužívanější formát pro televizní vysílání a filmy
21:9 – ultra širokoúhlý formát

Poměr stran může mít vliv na to, jak jsou filmy, hry nebo jiný obsah zobrazen na obrazovce.

Retina displej

Setkat se také můžete s marketigovým termínem Retina displej.

To je označení, které společnost Apple používá pro své obrazovky s vysokým rozlišením, které mají natolik velkou jemnost displeje, že při běžném používání není lidským okem možné rozeznat jednotlivé pixely.

Existuje pak několik generací Retina displejů, například Liquid Retina, Super Retina XDR, Retina 4K a další.

Obnovovací frekvence displejů

Obnovovací frekvence je klíčová pro zaručení plynulosti zobrazovaného obrazu. Jedná se tedy o parametr, který ovlivňuje celkový uživatelský zážitek z používání displeje.

Obnovovací frekvence, anglicky „refresh rate“, udává, kolikrát za sekundu je obraz na displeji obnoven. Počítá se v Herzích (Hz).

Pomalá obnovovací frekvence může způsobovat nepříjemné trhání obrazu nebo jeho rozmazávání, zvlášť pokud je obsah zobrazovaný na displeji (např. video nebo hra) pouštěn ve vyšších snímcích za sekundu, anglicky “frames per second” nebo zkráceně FPS.

Standardní hodnotou obnovovací frekvence pro běžné používání, ať už jde o sledování televize nebo práce s počítačem, je 60 Hz.

Některé monitory, televize a displeje telefonů a notebooků pak nabízí vyšší obnovovací frekvenci, např. 75 nebo 120 Hz. To ještě zlepšuje uživatelský zážitek, jelikož je obraz plynulejší a na oko tak příjemnější.

Zařízení určená na hry (např. herní monitory, herní notebooky nebo herní mobily) dosahují dokonce až 240 Hz nebo v některých extrémních případech i více. Především v rychlých online střílečkách je totiž potřeba, aby byl obraz co nejvíce plynulý. Zvlášť když tyto zařízení dokážou hru přehrávat ve vysokých FPS (100+).

Odezva displeje

Dalším důležitým parametrem je odezva displeje (latence), který udává jak dlouho trvá, než se pixel na displeji změní z jedné barvy na druhou.

Měří se obvykle v milisekundách (ms) a má výrazný vliv na celkový uživatelský zážitek při interakci s displejem.

Rychlá odezva, například 1 ms, totiž zajišťuje plynulé a kvalitní zobrazení dynamických scén, ať už jde o video nebo především hry.

Pomalá odezva, řekněme 5 ms a více, může v těchto případech vést k rozmazávání obrazu, známému také jako “motion blur”.

Na tento parametr by si tak měli dát pozor především hráči, jelikož odezva na displeji se pak může neblaze promítnout také na jejich reakci. Nízká latence je velmi důležitá hlavně při online střílečkách nebo závodních a sportovních titulech.

Také v oblasti grafického designu a videa je rychlá odezva důležitá. Ani ne tolik kvůli samotné rychlosti, ale spíše kvůli přesnosti zobrazení.

Jas a kontrast displeje

Jas a kontrast jsou klíčové aspekty každého displeje, které významně ovlivňují kvalitu zobrazení, a to i v závislosti na okolních podmínkách.

Jas

Jas, vyjádřený v jednotkách nit (1 nit = 1 cd/m2, kandela na metr čtvereční), určuje intenzitu světla, které displej vyzařuje.

Průměrný displej vyzařuje přibližně 350 nitů. Někdy se můžete setkat také s maximálním jasem, který u různých OLED a AMOLED displejů může přesahovat klidně i 1500 nitů.

Vyšší hodnoty jasu jsou ideální pro prostředí s vysokou úrovní okolního světla, například na slunci, kde zajišťují lepší čitelnost obrazu. Na základě toho je tento parametr velmi důležitý pro telefony, tablety nebo notebooky.

Mnohá moderní zařízení jsou vybavena také funkcemi pro automatickou regulaci jasu v závislosti na okolním osvětlení, což nejen zlepšuje čitelnost, ale také snižuje energetickou náročnost.

Kontrast

Kontrast je pak poměr mezi nejsvětlejším a nejtmavším bodem na obrazovce.

Uvádí se jako poměr (např 1000:1), přičemž vyšší kontrastní poměr vede k větší vizuální ostrosti a detailu.

Průměrné hodnoty kontrastu jsou velmi vázané na daný typ panelu. Například IPS panely obvykle nabízejí kontrastní poměr 1000:1, zatímco VA panely mohou dosáhnout až 3000:1. To však nemá nic na OLED displeje, mezi kterými se najdou i tak vysoká čísla jako 100000:1.

Barevná reprodukce a gama korekce

Barevná reprodukce je dalším důležitým ukazatelem, který říká, jak věrně a realisticky je obraz na displeji zobrazen.

Tento parametr se pak skládá ze tří složek:

Barevný prostor: Tento termín označuje paletu barev, které jsou pro dané zařízení dostupné. Nejčastěji se setkáte s pojmy sRGB a Adobe RGB.
Barevný gamut: Reprezentuje specifický rozsah barev, které lze v daném barevném prostoru zobrazit.
Barevná hloubka: Barevná nebo bitová hloubka udává, kolik různých odstínů barvy může zařízení generovat.

Nemůžeme opomentou ani gama korekci. To je proces, který optimalizuje jas a kontrast na displeji, což vede k realističtějšímu a konzistentnímu zobrazení obrazu.

Všechny tyto parametry jsou samozřejmě nejvíce klíčové pro profesionální fotografy, grafiky a designéry nebo filmaře a editory.

Dotykový displej

Dotykový displej je nezbytnou součástí širokého spektra dnešních elektronických zařízení, od chytrých telefonů a tabletů, přes čtečky knih až po některé notebooky (tablet PC).

Tento interaktivní prvek umožňuje ovládání zařízení prostřednictvím přímého dotyku prstu nebo speciálního stylusu. Klíčovým prvkem je senzor, který zaznamenává fyzický kontakt a umožňuje zařízení reagovat na něj.

Existuje několik různých typů dotykových obrazovek:

Kapacitní: Využívá změnu elektrické kapacity způsobené dotykem prstu nebo speciálního stylusu. V současnosti nejčastěji používaný typ.
Rezistivní: Fungují na principu stlačení dvou vrstev vodičů, mezi kterými vzniká obvod a je tak detekován dotyk.
Infračervené: Tyto displeje používají infračervené senzory, jež detekují přerušení světelných paprsků, jimiž je obrazovka pokrytá.
Optické: Využívají kombinaci infračervených paprsků a senzorů pro detekci polohy dotyku.
Akustické: Založené na principu využití ultrazvukových vln a jejich odrazu.
Síťové (digitální): Tyto obrazovky generují vlastní elektrický signál na povrchu, který je narušen při dotyku.

Povrchová úprava

Povrchová úprava displeje hraje zásadní roli v tom, jak je obraz na obrazovce vnímán.

Ovšem každý typ úpravy má své klady i zápory a výběr ideálního typu tak závisí na individuálních preferencích a na prostředí, ve kterých se zařízen bude používat.

Lesklé displeje

Lesklé displeje se vyznačují intenzivními a sytými barvami, hlubokými černými tóny a ostřejšími detaily. Díky tomu jsou výborné zejména pro fotografy a grafiky, kteří požadují co nejvěrnější barvy.

Nevýhodou je, že velmi odráží světlo, což může především venku pod sluníčkem nebo v příliš osvětlené místnosti způsobovat nepohodlí.

Matné displeje

Matné displeje mají na svém povrchu speciální vrstvu, která rozptyluje odražené světlo a snižuje tak úroveň odlesků. Díky tomu jsou vhodnější pro práci venku.

Na druhou stranu, použitá vrstva matného displeje může mít vliv na kontrast a intenzitu barev, což některým profesím nemusí přijít zrovna vhod.

Antireflexní displeje

Někdy se můžete také setkat s pojmem antireflexní displej. V některých případech se může jednat o jiný název pro matné displeje, jindy je to jen známka toho, že výrobce na lesklý displej pouze nalepil fólii.

V každém případě by výhody i nevýhody takových displejů měly zhruba odpovídat matnému typu úpravy.

Jak displej ochránit?

Displeje, především na zařízeních, které jsou dotykové anebo mohou přijít do styku s dalšími předměti, je třeba chránit. Ať už kvůli mechanickým poškozením nebo jen proto, aby byly čisté a tudíž stále funkční.

Typy ochrany

Existují přitom různé typy ochrany displeje:

Ochranné fólie: Ochranné fólie jsou levné, tenké a snadno se aplikují na povrch displeje. Poskytují základní ochranu proti poškrábání, ale nejsou tak odolné vůči silným nárazům nebo pádům. Některé z nich mohou mít i hrubší povrchovou úpravu, která je vhodná pro použití se stylusem, neboť simuluje povrch papíru.
Ochranná sklíčka: Ochranná sklíčka jsou silnější a odolnější alternativou k ochranným fóliím. Jsou vyrobeny z pevného skla, které je odolné vůči poškrábání i nárazům. Mezi nejznámější patří výrobky s označením Gorilla Glass, které je obzvlášť oblíbené pro svou extrémní odolnost.
Privátní filtry: Zajímavým ochranným prvkem jsou i privátní filtry. Ty omezují viditelnost obrazovky z různých úhlů tak, že když se na displej podívá někdo ze strany, může se mu zdát zatemněná nebo úplně černá. To zajišťuje větší ochranu osobních údajů, pokud byste používali zařízení na veřejnosti.

Nejčastější problémy a poškození displejů

Ochranná fólie a sklíčka se používají především pro zamezení těchto častých situací:

Poškrábaný displej: Poškrábaný displej je častým jevem při běžném používání displeje, který se může dostat do styku s ostrými předměty, jako jsou klíče nebo mince. Ideální je tak využít některého z ochranných prvků a zároveň dbát ohled na manipulaci se zařízením.
Rozbitý displej: O něco vážnější problém je, když se displej rozbije. Buď se může rozbít pouze sklo na vrchu displeje a nebo se může poškodit samotný panel displeje. V takovém případě je pak potřeba displej vyměnit, ať už doma nebo ve specializované opravně.

Jsou displeje zdraví škodlivé?

Displeje samy o sobě nejsou nutně zdraví škodlivé. Většina moderních technologií je konstruována tak, aby minimalizovala záření, které by z nich na nás mohlo dopadnout.

Nicméně i tak existují potenciální dopady, především v kontextu toho, jak tato zařízení používáme.

Zraková únava z používání displejů

Dlouhodobé sledování displejů, ať už mobilních telefonů, tabletů, počítačů nebo televizí, může mít významný dopad na zdraví našich očí.

Jelikož při používání displejů obecně méně mrkáme, může tato aktivita vést k únavě očí, jejich podráždění a suchosti. Navíc se k tomu mohou přidat i bolesti hlavy, krku a zad.

Pravidelné přestávky a cvičení pro oči také mohou pomoci snížit zátěž a napětí očí při dlouhodobém používání displejů. Důležité je také nastavit optimální jas a kontrast a přizpůsobit tomu i světla v místnosti, kde displej používáme.

Modré světlo a jeho vliv na spánek

Dalším negativním dopadem může být modré světlo, které z displejů vyzařuje. To totiž může potlačit tvorbu hormonu melatoninu, který reguluje spánek. Díky tomu může používání displejů především ve večerních hodinách, vést k nespavosti a problémům se spánkovým cyklem.

Mnoho moderních zařízení tak obsahuje možnost „nočního režimu“, který snižuje množství vysílaného modrého světla. Existují i další programy a nastavení, které fungují jako filtr modrého světla, třeba tím, že obrazovku zabarví do oranžova.

Historie displejů a obrazovek

Historie displejů a obrazovek je fascinující cestou technologického pokroku, která nám ukazuje, jak se způsob, jakým zpracováváme a vizualizujeme informace, radikálně změnil.

První kroky v oblasti elektronických displejů byly učiněny již v 19. století, kdy ruský inženýr Pavel Nikolajevič Jabločkov experimentoval s prvními elektronickými displeji.

Avšak první komerčně použitelný plazmový displej byl vyvinut až v roce 1964 Donaldem Bitzerem na University of Illinois. Tyto plazmové panely se staly populárními v 70. a 80. letech a našly uplatnění v průmyslových a vojenských sektorech.

V roce 1897 byla představena katodová trubice (CRT), která byla po desetiletí dominantní technologií v televizorech a monitorových obrazovkách.

V roce 1972 pak přišel další průlom v podobě LCD technologie, která využívá tekuté krystaly k ovlivnění průchodu světla a tím k vytvoření obrazu. Tento vynález otevřel dveře k dalším inovacím, včetně vývoje TFT LCD displejů, které firma Sharp představila v roce 1987 jako první barevné aktivní-matricové displeje. LCD technologie se tak rychle stala dominantní díky hromadné výrobě a nižším nákladům.

V roce 1987 byla vynalezena OLED technologie, která přinesla tenčí a flexibilnější displeje s lepšími černými tóny. V roce 2008 byla představena technologie AMOLED, která je vylepšenou verzí OLED s vyšším rozlišením a nekonečným kontrastním poměrem.

Za zmínku stojí také E-inkové displeje, které se v roce 2012 začaly rozšiřovat a které jsou ideální pro čtení v přímém slunečním světle a nabízejí delší výdrž baterie.

V posledních letech se objevuje i nová technologie MicroLED displejů, které nabízejí zase o něco vyšší rozlišení a ještě lepší energetickou efektivitu.