Vypadá to, že Intel po letech konečně zjednoduší, jak fungují jeho procesory. Chystá se totiž skoncovat se složitým kombinováním různých typů jader a přejít na jednotný design, který bude společný pro výkonná i úsporná jádra. Celá strategie přitom překvapivě stojí na základech těch úsporných, což pro budoucí notebooky znamená hlavně jednu skvělou věc: mnohem delší výdrž na baterii.
Konec složitého mixování architektur
Intel už několik let sází na hybridní procesory, ve kterých kombinuje velká výkonná jádra (P-cores) a malá úsporná jádra (E-cores). Problém byl ale v tom, že každý typ jádra měl až doteď úplně jinou architekturu. Představte si, že se do jednoho čipu snažil vměstnat dva odlišné mozky, což samozřejmě hodně komplikovalo nejen samotný návrh procesoru, ale i pozdější ladění softwaru.
Podle nejnovějších úniků to ale vypadá, že tahle éra brzy skončí. Intel se totiž chystá přejít na design, kterému se říká Unified Core neboli sjednocené jádro. A jak už název napovídá, chce tím hlavně zjednodušit návrh budoucích procesorů. Dosáhne toho tak, že pro výkonná i úsporná jádra použije stejný technický základ.
Je ale důležité zdůraznit, co to neznamená. Leaker s přezdívkou Olrak29_, od kterého informace pochází, upozorňuje, že se Intel rozhodně nechystá zrušit osvědčené rozdělení na výkonná a úsporná jádra. Princip hybridního procesoru tedy zůstane. Změní se jen to, jak je Intel uvnitř postaví – nově totiž budou všechna vycházet ze stejné architektury.
Inspirace u AMD? Stejný recept, jiné ladění
Pokud vám tenhle nápad se sjednocenou architekturou něco připomíná, tak se nepletete. Intel se totiž vydává cestou, kterou už před ním úspěšně vyšlapal jeho hlavní konkurent, AMD. Místo dvou úplně odlišných mozků tak teď pro výkonná i úsporná jádra použije jednu a tu samou architekturu.
Hlavní rozdíl mezi výkonnými (P) a úspornými (E) jádry tak nově nebude v tom, jak jsou uvnitř postavená, ale jednoduše v tom, kolik energie jim procesor dovolí spotřebovat. Odborně se tomu říká, že mají odlišnou výkonovou křivku (power curve). Výkonná jádra zkrátka dostanou zelenou, aby mohla mít vyšší spotřebu a tím i vyšší takty, zatímco ta úsporná bude procesor držet zkrátka, aby byla co nejefektivnější.
Jde o hodně podobný recept, jaký používá i AMD u svých jader Zen 5 a jejich menších, úspornějších sourozenců Zen 5c. I v jejich případě jde v podstatě o stejnou architekturu, kterou ale jinak naladili, aby se hodila pro různé úkoly, velikost a spotřebu.
Vše se točí kolem úsporných jader Darkmont
Asi nejzajímavější na celé strategii je, z čeho Intel vlastně vychází. Čekali byste, že vezme svá výkonná P-jádra a prostě z nich vytvoří nějakou ořezanou verzi? Podle uniklých informací je to ale přesně naopak. Celá nová architektura má být údajně postavená na designu úsporných E-jader.
Možná to zní zvláštně, ale technicky to dává perfektní smysl. Úsporná jádra od Intelu totiž v posledních letech udělala obrovský pokrok. Nová E-jádra s architekturou Darkmont, která najdeme v procesorech Panther Lake, mají být při stejné spotřebě dokonce výkonnější než starší, ale pořád hodně silná jádra Raptor Cove ze 13. generace procesorů. Zjednodušeně řečeno: dnešní malé jádro už je výkonnější než staré velké jádro.
Tento přístup má navíc další velkou výhodu: je extrémně úsporný, když na zařízení zrovna neděláte nic náročného. Speciální verze těchto jader (takzvané LP E-cores), které jsou postavené na stejné architektuře Darkmont, si mají podle leakera DreadyBeara při lehkých úkolech říct o pouhý 1 watt. Pro budoucí notebooky to může znamenat, že jim baterie vydrží mnohem déle.
Zdroj:
